Miroslav Blata 
Obětovali jsme jeden letní den a zavřeli se na pět hodin do kina na Barbieheimer, aby jste vy už nemuseli. Vyplatilo se to? Nebo si z tohoto zážitku odnášíme trvalé následky? Ale hlavně: Je horší peklo to z růžového plastu nebo z radioaktivních atomů?
Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů
Začneme u Barbie. Ta si žije svým dokonalým životem a všechno jde jako na drátkách. Jeden den je jako druhý, ale Barbie se přesto spokojeně usmívá. Jenže pak jí do toho někdo hodí vidle velikosti Neptunova trojzubce a Barbie se jako Karkulka vydává na cestu za odhalením viníka a možná tak trošku za sebepoznáním. Jsme sami, kdo si v téhle chvíli vzpomněl na Lego film a Emmeta?
Je čas říct tvým mužům, aby se vzdálili od té ocelové věže s atomovou bombou!
Pokud od Barbie čekáte nějakou míru decentnosti, pletete se. Některé ohlasy ze zahraničí film obviňují z „woke“ přístupu. Tedy jinými slovy, že se snaží tlačit témata, která jsou moderní, progresivní, důležité, ale zároveň také omílaná do mrtva.
Ve filmu jsou Barbie všech různých typů a vzhledů. Barbie prezidentka je „samozřejmě“ jiné barvy pleti, než představitelka „obyčejné Barbie“ a hlavní hrdinka Margot Robbie. Sami teď přemýšlíme, jestli můžeme napsat černoška, nebo radši afroameričanka, abyste nás vy, drazí čtenáři, v komentářích nesežrali. A v tom je problém dnešní doby.
Barbie nic takového řešit nemusí. Od začátku se do všeho obouvá s taktem bouracího kladiva a rozvahou sebevražedného komanda ze Života Briana. Barbie se musí vydat za „divnou Barbie“ a ta jí nastaví zrcadlo, že by se nejmladší z rodu Hrušínských nestačil divit.
Celý film je pak jedna velká cesta za sebepoznáním. Barbie potká svou majitelku a její matku, vyřeší problémy se zlobivým Kenem a na konci je z ní jiná žena. A to skoro doslova.
Je čas postavit se za svou vědu!
Příběh se od toho okamžiku v podstatě nezastaví. Zároveň by se dal shrnout do dvou lehce rozvitých souvětí. To vám ale samozřejmě neuděláme (Poznámka autora: Šefredaktor řekl, že musíme, tak jsme to udělali v minulém odstavci.) (Poznámka šéfredaktora: Má pravdu, fakt som mu to nakázal, nech viete, o čom to je 😀 ).
Ať ti neunikne: Budoucnost umělé inteligence: Jsme svědky zrodu druhu robosapiens?
Musíme ale říct, že nám se film jako takový nelíbil. Na druhou stranu obézní sedmatřicetiletý svobodný redaktor webového magazínu není nejspíš pro Barbie ta pravá cílovka. Během promítání jsme přemýšleli, kdo tou cílovkou je. Z Barbie lezly pojmy typu „kognitivní disonance“ a hlášky jako: „Není mrtvá. Jen má existenční krizi!“.
Mám pocit, že mám na rukou krev!
V rámci objektivity jsme po promítání zkusili vytáhnout nějaké ty rozumy ze slečny, která seděla za námi. Studentka posledního ročníku základní školy si nechala vysvětlit, co že to je to „woke“ a pak řekla, že vůbec nemá ten dojem. Film ji prý bavil a byla nadšená z jeho poselství.
Když jsme poznamenali, že by nás zajímalo, co si z filmu odnesou mladé holčičky, prozradila nám slečna, že její osmiletou sestru okouzlila písnička, kterou si zpívá Ken. Tímto děkujeme za poučný názor takříkajíc z druhé strany barikády.
Představivost, život je tvůj výtvor
Oppenheimer je druhou půlkou dnešního menu. I tady budeme tentokrát kritičtí. Christopher Nolan nám naposledy udělal radost filmem Temný Rytíř. Od té doby máme pocit, že se čím dál víc a víc utápí sám v sobě. Máme pocit, že se vzdaluje od svých vlastních postav a zároveň od lidí jako takových a zaměřuje se na studenou a chladnou technickou stránku věci.
Bude tě zajímat: TEST: Xiaomi 13 Lite. Vynikající foťáky, lehké tělo a dobrá cena
Film mohl být o tom, jak jeden člověk dokázal zabít statisíce lidí, navždy změnit tvář celého světa, a přitom se obětoval pro svou pravdu. V jednom momentu filmu zazní věta: „Pořád říká to, co si myslí. Nebo možná jen využívá své slávy, protože věří, že se mu nic nemůže stát!“. O režisérovi filmu si myslíme to samé.
Můžeš se dotknout, můžeš si hrát
Za celé tři hodiny zazněl jeden rozhovor, který vypadal, že by ho mohly vést dvě lidské bytosti. Zbytek filmu působil, jako byste ho sledovali z velkého odstupu. Vzpomínáte si na tu scénu v Interstellaru, kde se hlavní hrdina ocitá v jakési fraktálové knihovně, vidí vlastní dceru, ale nemůže se jí dotknout?
Tři různé časové roviny filmu by šly krásně sestříhat do chronologického vyprávění. Ale takto to asi má působit uměleckým dojmem. Jenže popravdě kdy naposledy jste viděli film, který nebyl sestříhaný chronologicky a zároveň to dávalo smysl pro děj? Nás napadá Memento. To je film z roku 2000. Zkusíte hádat, kdo jej režíroval?
Nauč mě chodit, přiměj mě mluvit
Natočit tři hodiny dlouhý film o tvůrci atomové bomby a neukázat výbuchy v Hirošimě a Nagasaki, to chce už opravdu pořádné… odhodlání. Nolan ovšem možná i tentokrát zůstal nepochopen. Netočí o Oppenheimerovi, ale o obsahu těch dvou beden, které vojáci z Los Alamos odvezli v roce 1945. Přitom používá veškeré ingredience pro něj typické.
Přečti si také: Herní recenze Park Beyond: O hloupém Honzovi, který měl spoustu nápadů
Zvuk je spíš nepříjemný hluk, nebo ohlušující ticho. Nebo v případě prvního atomového testu obojí. Přiznáme se, že když jsme viděli záblesk, čekali jsme, kdy ho „dožene“ zvuková vlna. Najednou jsme uslyšeli tlukot Oppenheimerova srdce, jeho dech. Vcítili jsme se do okamžiku a v tu chvíli se ozval zvuk exploze a my jsme sebou v sedadle cuknuli. Tady se na scénu dostavila hlavní hrdinka. Celou tu dobu před ním se o bombě jen mluví. Teď ji konečně vidíme.
Proces výroby atomové bomby tvoří stěžejní část filmu. Oppenheimera ale poznáme už před válkou, vidíme jeho mladickou fascinaci komunismem i to, kam ho tato fascinace přivede po válce. Mezi tím stihne mít dítě a nějakou tu aférku. O to ale opravdu nejde. Stěžejní je atmosféra a ty zmiňované dvě bedny.
Barbie + Oppie =VL
Oba filmy mají své chyby. Barbie je šablonovitý a předvídatelný příběh, který vás překvapí až na samém konci. Oppenheimer je příběh o atomové bombě, který staví falešný marketing na týpkovi, který tu bombu sestrojil.
Ke kladným stránkám našeho dnešního zážitku rozhodně můžeme zařadit „divnou Barbie“ a poselství celého filmu jako takového. Nesnažme se být perfektní. Buďme sví! V případě Oppenheimera musíme vyzdvihnout výkony Roberta Downeyho Juniora a Cylliana Murphyho. Ty dva by měl někdo zavřít do jedné místnosti a natočit s nimi konverzační drama! Jen ať to prosím není Nolan!
Když si dočteš o Barbieheimer, zkus tohle: TEST: Lenovo ThinkBook Plus G3 má originální tvar a dva displeje
Pokud bychom měli zhodnotit, který film se nám zdál lepší, byl by to po čistě řemeslné stránce Oppenheimer, po stránce celkového vyznění Barbie. Je obrovský paradox, že klišovitý příběh o hračce pro něžnější polovinu lidstva v sobě má víc lidskosti a vřelosti než film na motivy života jednoho z nejkontroverznějších mužů v historii lidstva.
Teprve spolu ale filmy vytváří ten správný kontrast. Jednoduchý až hloupý příběh Barbie a její hluboce lidské poselství je dokonalá protiváha technicky dokonalému chladu Nolanova Oppenheimera, ze kterého je vidět promyšlenost až kalkul na každém rohu.
Hodnocení:
Barbie: 65%, Oppenheimer: 50%, Barbieheimer: 115%
PS: V recenzi jsou použity citace z filmu Oppenheimer a český překlad skladby „Barbie Girl“ od skupiny Aqua. Jeden z obrázků použitý v tomto článku byl vytvořen za pomoci AI.
Jestli tě bavíme, pošli nám 2€ (50 Kč):
Staň se součástí aktivní komunity TechGuru SK/CZ na Facebooku a na Instagramu.
Najdeš nás taky na YouTube
Tweet
O autorovi
- Je příležitostný překladatel a lektor anglického jazyka. Živí se převážně prací v obchodní sféře. Mezi jeho koníčky patří filmy, hry, retro všeho druhu, komiksy a historie druhé světové války.
Najnovšie články autora
GameGuru18. apríla 2024Herní TEST: Helldivers 2 aneb jak jsme se potápěli do pekla- GameGuru29. januára 2024Herní TEST: Je Endless Dungeon nekonečná zábava?
- GameGuru8. decembra 2023TOP 5 her z druhé světové války, které ve vás zanechají stopu.
- Filmy a seriály7. augusta 2023Barbieheimer: Stojí za to jít na ně do kina?
